Dobrý den, vítám Vás u první kapitoly mého zápisníku. Rád bych se Vám nejdříve představil. Jmenuji se Tom a posledních pár let působím jako profesionální společník. Jinými slovy - gigolo. Ale věřte, nebylo tomu tak vždy. Tento první příběh Vás zavede na začátek mé cesty - ke chvíli, kdy jsem nečekaně dostal svou první odměnu.

Před několika lety jsem se vrátil z cest ze světa v domnění, že tam najdu směr, kterým se v životě vydat. No, jestli to bylo úspěšné nebo ne musíte posoudit sami, protože jediné na co si já po čase vzpomenu jsou ženy, které jsem během těch cest potkal, a co jsme spolu prožili. To je ale jiný příběh...

Ten Tomův začíná před čtyřmi lety. Kdy mě po mém návratu domů pozval můj dlouholetý kamarád Marek na večírek. V jeho podání to znělo nějak takhle: Hele, bude super mejdan, musíš přijít. Sice budeš znát jen mě, ale všem tě představím. Musíme zapařit, lákal mě.

Tři dny nato mi přišla elegantní pozvánka. Už podle ní bylo jasné, že to nebude jen obyčejný večírek. Dress code byl formální a program promyšlený do detailu. Nastal čas, oblékl jsem black-tie, motýlka, zkontroloval hodinky a vyrazil.

Máru jsem potkal u vchodu, usmíval se na mě od ucha k uchu. Po příchodu do sálu jsem okamžitě pochopil, že jsem se nemýlil. Vše odpovídalo elegantnímu dojmu z pozvánky.

Držel jsem se Marka a on, tak jak slíbil, mě představil všem, koho znal. Hosté byli milí a atmosféra uvolněná. Nikdo, alespoň jsem o tom přesvědčen, netušil, že jsem tam skoro náhodou a že kromě Máry nikoho neznám. Pár lidí mi ale připadalo povědomých, jen jsem je v tu chvíli nedokázal nikam zařadit.

Večírek začal dosahovat svého vrcholu a zábava se rozproudila. Ocitl jsem se na okamžik sám u baru a užíval si energii plynoucího večera. Alkohol rozvazoval jazyky a úsměvy nebyly až tak vzácné. Právě tehdy ke mně přistoupila žena, která se stala středem mé pozornosti. Elegantní, sebejistá - odhadem tak kolem pětačtyřiceti let ... možná. Na její věk jsem se vlastně nikdy nezeptal. Ladně kráčela v červených šatech které odhalovaly celá její záda. Rozparek dosahující do poloviny stehen. Vysoké podpatky ji dělaly zcela nepřehlédnutelnou a její držení těla čišilo jistotou, kterou bylo těžké ignorovat. Fantazie jela na plné obrátky a ačkoliv moje dosavadní zkušenosti se ženami nebyly zanedbatelné, v přítomnosti této bohyně jsem na okamžik oněměl.

Její pohled se zastavil přímo na mně.

Dobrý večer, ještě jsme se osobně nepoznali. Jsem Karolína. Představila se a podala mi ruku. Její hlas byl klidný a zvuk jejích slov mě okamžitě vtáhl zpět do přítomného okamžiku. Mohu Vás pozvat na sklenku? Její odpověď byla prostá a sebejistá: Ano, proto jsem přeci tady.

Konverzace plynula lehce a nenuceně. Celou dobu jsem se snažil udržet mysl na uzdě, ale představa, jak ji pomalu vysvlékám z těch neuvěřitelných šatů a začínám se věnovat její dokonalým prsům, mě čas od času zcela pohltila. Naštěstí DJ začal hrát ploužák a já věděl, že toho musím využít. Půjdeme tančit? zeptal jsem se. Její odpověď byla příjemným překvapením: Vy jste dnes první muž, který se mě na to zeptal. Půjdeme.

Přivinul jsem si ji k sobě, ucítil její tělo na svém a začali jsme tančit. Tempo bylo pomalé, její vůně mě obklopila a začala vzrušovat. Chtěl jsme jí líbat a dotýkat se, ale věděl jsem, že to udělat nemůžu. Ne dnes a rozhodně ne tady. Při jedné z otoček ke mně zůstala zády a já znejistěl jak bude reagovat. Můj penis začal tvrdnout a až moc se dotýkal jejího kulatého zadečku. Vím, že ho cítila, ale pár vteřin jsem si to ještě užíval než jsme provedli další otočku.

Tanec se blížil ke svému konci, když v tom my Karolína pošeptala do ucha "dnes se budeme muset rozloučit, ale byl byste tak laskav a přinesl mi ještě vodu z baru?". Vsadil jsem vše na jednu kartu, společně s vodou jsem předal přeložený lístek s telefonním číslem a šel se připojit k Markovi. Ten večer už jsme spolu nemluvili, ale bylo jasné, že to je teprve začátek.

Uběhlo několik dní a můj telefon zůstával zticha. Začal jsem pochybovat, jestli jsem si celou situaci nevyložil špatně a pomalu ztrácel naději. Po dvou týdnech se konečně ozvalo neznámé číslo. Nemusel jsem dlouho přemýšlet, kdo volá. Byla to ona. Dobrý den, ráda bych Vás zase viděla, zaznělo z mobilu. Její hlas ve mě příjemně rezonoval a donutil mě znovu uvěřit, že tento příběh teprve začíná.

Blížila se schůzka a já byl trochu nesvůj. Budeme spolu sami dva. Zvládnu to? ptal jsem se sám sebe. Moje mysl byla zaplněná obrazy Karolíny - její elegance, způsobu, jakým se pohybovala, pohledy, které si mě měly podmanit, ale představa, jak leží na zádech, nohy roztažené a já do ní pomalou zasouvám péro čněla nad všechny ostatní. Jaká bude asi její kundička, blesklo mi hlavou a moje fantazie najednou neznala hranic.

Sešli jsme se v noblesní restauraci. Karolína byla jiná, než na večírku - tentokrát v černých šatech s hlubokým výstřihem. Nemohl jsem si pomoci Tohle mi snad dělá schválně. V její přítomnosti jsem se cítil uvolněně. Oba jsme se dobře bavili, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že ve vzduchu viselo něco důležitého. Bylo to, jako kdyby mě Karolína testovala, pozorovala každý můj pohyb a pozorně vnímala každé mé slovo.

Když přinesli dezert, Karolína zvážněla. Musíme si o něčem promluvit, řekla. Nečekala na mou odpověď a pokračovala: Buď dojíme dezert, užijeme si zbytek večera a rozloučíme se. Pak už se nikdy neuvidíme.

Zachoval jsem si klidnou tvář. Karolína mě pečlivě pozorovala, jako by čekala na reakci, která ale nepřišla. Ano, pokračuj, pobídl jsem ji, abych zjistil, co dalšího má na mysli. Na okamžik zaváhala. Její sebejistota jako by na chvíli ustoupila.

Hmm, nebo se sblížíme - jak to říct? Myslím tím intimně sblížíme, velice intimně, dodala a pohledem vyhodnocovala moji reakci. Bylo mi jasné, že jednoduché ano, pokračuj tentokrát stačit nebude. Můj mozek o jiné možnosti než o té druhé ani neuvažoval, přesto jsem se zmohl na nečekaně bystrou otázku: Pokud zvolím druhou možnost, cítím v tom nějaký háček...

Na první pohled bylo vidět, že i Karolínu tato reakce překvapila. Dlouze se napila ze své skleničky, zřejmě si potřebovala promyslet další krok. Bude to mít svá pravidla, začala. Nehybně jsem ji sledoval a čekal.

Poslouchám.

Seznam pravidel:

  1. Vše, co se odehraje mezi námi, zůstane naším tajemstvím.
  2. Vždy budu kontaktovat jenom já Tebe.
  3. Pokud mě uvidíš mimo naši schůzku, neoslovuj mě.
  4. Musíš být dokonalý společník a perfektní milenec.
  5. Pokud některé z těchto pravidel porušíš, už se nikdy neuvidíme.
  6. Na konci každé naší schůzky dostaneš odměnu.

Pravidla byla strohá a striktní, ale ani na vteřinu jsem nezaváhal. Tajemno kolem této ženy mě neskutečně přitahovalo. Na okamžik jsem předstíral, že přemýšlím, ale v hlavě jsem už souhlasil. Jen jedna věc mě zarazila - odměna zmíněná v pravidle číslo šest. Odvaha mi tehdy ale chyběla, abych se zeptal, co tím vlastně myslela.

Možnost číslo dvě zní lákavě, odpověděl jsem a souhlasně na ni mrkl. Karolína pokývla s uspokojením a usrkla si ze své whisky. V to jsem doufala, pronesla klidně. Přestože můj rozum stále ještě vstřebával poslední události, smlouva byla uzavřena a já čekal, co bude následovat.

Konverzace plynula dál, jako by předešlá situace byla jen výplod mé divoké fantazie. Až nenápadná otázka Jak ti chutnal dezert? mě vytrhla z mého klidu. Nebyl špatný, ale od tohoto typu podniku bych čekal něco důmyslnějšího, odpověděl jsem s lehkým úsměvem. Nevědomky, nebo možná úplně záměrně, jsem Karolíně nahrál na brilantní odpověď.

To, že jsi dokonalý společník, jsem tušila už od prvního setkání. A můj instinkt mi napovídá, že budeš i skvělý milenec. Dnes to chci zjistit, řekla s ledovou jistotou. Srdce mi začalo bušit a já věděl, že ten pravý dezert mě teprve čeká.

Když jsme vycházeli z restaurace, taxi bylo připravené na minutu přesně. Natáhl jsem se, abych otevřel dveře, ale Karolína ke mně přistoupila blíž a polohlasem zašeptala: Dnešek si opravdu užívám a jsem přesvědčená, že to tak bude i nadále. Krátce mě políbila na ústa a usadila se na zadní sedadlo.

Chuť jejích rtů jsem cítil po celou dobu jízdy. Nemohl jsem se dočkat, až ochutnám znovu - a nejen její rty.

Přijeli jsme na místo. Hmm, hotel, pomyslel jsem si. To mě vlastně ani nepřekvapilo.

Mám apartmá v posledním patře, zašeptala Karolína. V tu chvíli jsem věděl, že tohle nebude jen o tom zní strhnout šaty a vrazit péro do její kundičky. Tady si musím dát záležet.

Dveře výtahu se zavíraly a můj plán mohl začít. Stísněný prostor mi poskytl neocenitelnou příležitost. Není potřeba vysvětlovat, k čemu se takový výtahový prostor dá využít...

Přiblížil jsem se k ní a věděl, že veškerý ostych zůstal dole v lobby.

Byla to hra. Cítil jsem se jako lovec. Moje dlaň na jejím krku, stisk byl pevný, ale ne tvrdý. Začal jsem ji líbat, zlehka, ale intenzita rostla. Měl jsem její jazyk ve svých ústech, zatímco moje ruka pomalu vytahovala její šaty.

Právě včas jsem se zarazil. Ne tak rychle, brzdi trochu, napomenul jsem se. V tu chvíli se ozval zvuk výtahu: Cink - poslední patro.

Vycházíme z výtahu a na chodbě není ani živáček. Blížíme se k apartmá a Karolína se snaží otevřít dveře, ale moc jí to nejde. Na její obranu - pravda je, že jí to neulehčuji.

Nemůžu se soustředit, vzdychne, ale já nereaguji. Líbám její krk, jemně se dotýkám jejího ušního lalůčku - tohle se jí líbí. Moje ruce se blíží k jejímu výstřihu a pomalu začínají stahovat šaty z ramen.

Vydrž alespoň chvilinku. Takhle nikdy neotevřeme, říká Karolína. Má pravdu. Chci pokračovat, ale s takovou se dovnitř jen tak nedostaneme. Otočím ji k sobě čelem. Její šaty už nedrží na ramenech a odhalují její dokonalá prsa. Chci se jim pověnovat, ale stále stojíme před dveřmi. Tohle musíme vyřešit nejdřív, pomyslím si. Začnu ji znovu líbat a nenápadně vezmu z její ruky kartu od pokoje. Otevřeno. Můžeme dovnitř.

Záměrně se na ni hned nevrhnu. Chci jí dát chvilku času - a sám potřebuji zvolnit. Moje kláda mi div neprotrhne kalhoty.

Nabídni si cokoliv z baru a posaď se u mě. Budu za okamžik zpět, řekne Karolína a zmizí v jednom z pokojů. Pomyslím si, že bych si dal skleničku, možná raději dvě. Stojím u baru a chystám pro nás whisky - pamatuji si, že ji pila. Po chvíli se otevřou dveře.

Hm, nachystal jsi i pro mě. Jsi opravdu pozorný, děkuji, řekne Karolína a jde zvolna ke mně. Zjišťuji, že kromě saténového županu na sobě nemá nic jiného.

To ve výtahu a na chodbě mě hrozně vzrušilo. Moje kundička je opravdu moc vlhká a hrozně nadržená, šeptá mi do ucha. Chci už tě cítit v sobě.

Dlouze ji začnu líbat. Vnímám její jazyk ve svých ústech a rozepínám sponu od pásku. Karolína mi kalhoty strhne a hodí mě na hotelové sofa.

Rozhalí si župánek a já ji poprvé vidím v celé své kráse. Pár dní neoholená, to mě zatraceně vzrušuje. Karolína ví, že od ní nemůžu odtrhnout oči, a položí pravou nohu na sofa, aby se pěkně otevřela. Provokativně si olízne konečky prstů a projede si po poštěváčku. Mám ho z ní tak tvrdýho, musím jí hned píchat, jinak to nevydržím. Karolína si na mě dosedne, nelhala, je tak vlhká, že se do ní okamžitě dostanu. Pár vteřin na mě sedí a jen se trochu pohupuje. Je docela úzká a já vím, že potřebuje trochu času, aby se trochu roztáhla. Dopřávám jí kolik jen potřebuje. Její prsa jsou přímo přede mnou a já mám konečně možnost si s nimi hrát na plno. Chytnu je pevně do dlaní a začnu cucat její bradavky, i na nich je poznat, jak moc je vzrušená. Nepřestávej, vzdychá Karolína a toužebně si okusuje rty. Začne přidávat na tempu. Péro v ní mám úplně celý, poštěváček si dráždí o mé tělo a já vidím, že se za chvíli udělá. ANO, ANO, začala se třást, orgasmus se jí rozpínal do těla, ještě mě šukej, sténá Karolína a šťáva z její kundičky teče všude okolo. Chvíli trvalo, než ta nejsilnější vlna orgasmu opadla a tělo se začalo uvolňovat. S úsměvem se na mě podívá a řekne: Chci, aby ses mi teď udělal do pusy. V okamžiku je na kolenou, můj žalud obklopily její rty a ruka hbytě sevřela zbytek. Stačí pár okamžiků, držím jí hlavu a vše, co mám, jí nastříkám do pusy. To je ono, slyším sebe jakoby z dálky a tlak pomalu ustupuje. Karolína poslušně spolkne vše, co jí dám, a celá rozcuchaná si s mým pérem ještě nějaký čas hraje. Můj instinkt mě nezklamal, ale škoda, že si ho nemůžu vzít s sebou, culí se a dodává: Tohle si brzy zopakujeme.

Ráno se probudím, ale apartmá je prázdné. Na nočním stolku najdu krátký vzkaz s obálkou:

Musela jsem brzo odjet a nechtěla Tě budit. Nezapomeň na pravidla, odměnu máš v obálce. Brzy se ozvu. K.

Se zvědavostí obálku otevírám... Uvnitř je několik bankovek. Vzpomenu si na poslední část naší úmluvy a pomalu je vkládám do kapsy. Mám zvláštní pocit - ne špatný, ani vyčítavý, jen dosud neznámý.

O tomhle zážitku si budu muset ještě popřemýšlet.