Příběh se začíná odvíjet více než rok po událostech druhého setkání. Během té doby jsme se s Karolínou viděli několikrát. Naše schůzky zpočátku probíhaly v pečlivě vytyčených hranicích, ale postupem času se pravidla nenápadně měnila. Stali jsme se sobě bližšími, nejen fyzicky, ale i osobně.

Bylo to zvláštní.

Cítil jsem, že mě nechává nahlédnout do světa, který si přísně chránila před ostatními a tímto gestem mi říkala: Důvěřuji Ti. Postupně ztrácela zábrany, nebála se mluvit o tom, co chce, nebo co ji trápí. A přestože působila sebevědomě a noblesně, tušil jsem, že za jejíma krásnýma očima probíhají vnitřní konflikty. Ne všechno ale mohu prozradit. Některá tajemství zůstanou zahalena závojem mlčení.

V době, kdy se odehrává tento příběh, jsem už překročil svůj Rubikon. Myšlenka stát se profesionálním společníkem přestávala být jen mlhavým výplodem mé mysli, ale začala nabývat konkrétní podoby. Ještě 2-3 měsíce a vše bude připraveno.

Při jednom našem setkání jsem Karolíně, tehdy ještě dost váhavě, nastínil své plány. Její reakce mě jako obvykle zaskočila svojí přímočarostí. Pohlédla na mě s jiskrou v očích, pousmála se a pronesla: Myslím, ne... promiň, vím, že budeš perfektní společník. Ale ode mě žádné doporučení nečekej. Pak na mě spiklenecky mrkla a tohle téma jsme už nikdy znovu neotevřeli.

Stále trochu předbíhám, tak abych se vrátil zpět k našemu příběhu. Na naší poslední schůzce mě Karolína chvíli pozorovala, jako by hledala správná slova, a pak váhavě řekla: Mám něco na srdci a musím Ti to říct. Její tón byl neobvykle tichý, což naznačovalo, že jde o něco důležitého.

Tohle bude vážné, říkal jsem si, ale už nějakou dobu jsem měl podezření, že se cosi děje. Občasné náznaky, změny v jejím chování a nedávný prodej domu v Holandsku napovídaly, že v jejím životě nastává velká změna.

No, víš, zvolna pokračovala a já soustředěně naslouchal. Dostala jsem novou pracovní nabídku, takovou, která se neodmítá. Odmlčela se.

To je skvělá zpráva. Odpověděl jsem. Myslím, že už bylo na čase trochu zvolnit. Ale... jaká je ta špatná zpráva? dodal jsem s lehkým úsměvem, protože jsem věděl, že ji tam někde ukrývá.

Brzy se stěhuju... do Sydney, dodala smutným tónem v hlase. Na okamžik se mezi námi rozhostilo ticho.

Jak moc brzy? Je tohle náš poslední společný večer? prolomil jsem nakonec mlčení. Kdyby řekla ano, musím přiznat, že bych byl zklamaný. Nikdy jsme nic neplánovali, ale během té doby jsme se v některých věcech dost sblížili. A kdyby to mělo být naposledy, chtěl bych si dát záležet a udělat jí ho nezapomenutelný.

Naštěstí jsem to necítil jen já. Karolína se ke mně nenápadně přisunula, položila ruku na mé stehno a pohled plný emocí vystřídal odhodlaný úsměv. Pak mi rozepla kalhoty a chytila mě za ptáka. Bylo v tom něco suverénního, něco neodkladného.

Víš, že jsme pořád v restauraci? zeptal jsem se překvapeně.

To vím, odpověděla s rozzářenýma očima. Ale chci ti to tady a teď udělat.

Její ruka mi pevně svírala penis a já měl co dělat, abych se ovládl. Za tu dobu už věděla přesně, co mi dělá dobře.

Pokračuj, vydechl jsem. To je ono. Pulsoval jsem jí v ruce a cítil, že to nebude trvat dlouho...

Karolína to zkušeně poznala. Okamžitě se sklonila a jazykem mi objížděla špičku mého penisu s hravou drzostí.

Už to nevydržím, Už to nejde vydržet, chytnu jí pevně hlavu a péro jí zarazím hluboko do krku. Všechno napětí vybuchlo naráz a zaplavilo ji.

Rukama ji stále pevně držím za vlasy, ale Karolína nepolevila. Ještě několik vteřin mě sála, než se narovnala, setřela si ústa a lišácky se usmála.

Chci si tě pořádně užít, než odjedu. A tohle je jen začátek. Nemyslel sis snad, že zmizím bez pořádného rozloučení? V jejích očích hrály jiskřičky, které naznačovaly, že má v plánu něco velkolepého.

Jo, abych nezapomněla, dodala, na příští víkend si nic neplánuj. Zamluvila jsem pro nás prezidentské apartmá. Ty víš kde.

Jo, to teda vím. Celé tři dny? To bude něco... nevím, jestli to přežiju, pomyslel jsem si a trochu se zastyděl za své vlastní pochybnosti. Prezidentské apartmá, místo, které s vámi brzy proberu blíže. Ale zatím ještě sedíme v restauraci a já se snažím rozdýchat tu nečekanou akci.

Jen tiše doufám, že tady nikde nemají kamery.

Večer pokračoval, restaurace se mezitím trochu zaplnila, ale já jsem okolí příliš nevnímal. Bylo léto, tropické dny i noci, a ačkoliv jsem byl stále lehce omámený z toho, co se právě stalo, Karolíniny šaty mě nenechávaly klidným. Její bradavky byly po tom všem stále vzrušené, a nemohl jsem se ubránit pohledu na ně.

Vsadil bych se, že pod těmi šaty neměla ani kalhotky. A kdyby mě neudělala sama, snad bych si ho šel na toaletu sám vyhonit. Ale tohle jí jen tak neodpustím - plány na odplatu už se mi honily hlavou.

Když jsme vycházeli z podniku, Karolína chtěla vzít taxi. Razantně jsem to odmítl.

Je nádherná noc. A po tom všem bych se rád prošel. Hotel není tak daleko, dodal jsem s úsměvem. Karolína souhlasně přikývla a já věděl, že moje odplata může začít.

Okolí jsem znal velmi dobře, a naši cestu jsem záměrně nasměroval přes zámeckou zahradu. V tuhle hodinu tam nebyl nikdo, kdo by mohl rušit. Malý altánek uprostřed zahrady byl přímo ideální.

Co kdybychom si na chvíli sedli? navrhl jsem nenuceně. Karolína souhlasila, netušíc, co se za tím skrývá.

Když jsme došli k altánku, přistoupil jsem k ní zezadu. Zakryl jsem jí ústa dlaní a pošeptal: Tak jo, holčičko. I kdybys křičela, nikdo ti tady nepomůže. Jsme tu úplně sami.

S těmi slovy jsem jí druhou rukou pomalu vytáhl šaty a opřel ji o zídku.

Nemáš kalhotky, co? Tys mě dneska vážně čekala. Plesknu ji pevně přes prdel a souhlasné zakňourání mi říká, že můžu pokračovat.

Tak tobě se to líbí? pokračuju a plácnu ji znovu, tentokrát o něco silněji. Její zadeček začíná rudnout. Ve vzduchu cítím její vůni a moje tělo na to reaguje okamžitě.

Rukou ji chytnu zezadu za krk, aby se nemohla příliš hýbat, a nekompromisně ji přinutím roztáhnout nohy. Ale než zajdu dál, letmo zkontroluju, jestli je dost připravená - chci, aby si to užila, ne aby jí to bolelo.

Tušil jsem to. Tak vlhkou jsem ji snad ještě nezažil. Ještě jednou ji plácnu přes zadek a Karolína už ví, co přijde. Vyšpulí se přede mnou a ani na chvíli nezaváhá.

Na nic nečekám a vrazím jí ho tam až po koule. Přírazy jsou tvrdé, důrazné a hluboké, ale přesto se snažím držet pod kontrolou. Karolína vzrušeně vzdychá, lapá po dechu a je dost nahlas. Doufám, že nás nikdo nevyruší, protože teď už bych to stejně nezastavil.

Drží se pevně zídky a přizpůsobuje se mému tempu. Ale já nemám v plánu skončit tak rychle.

Ne, tak rychle, holčičko, řekl jsem a trochu zvolním. Pořád přirážím, ale tentokrát pomaleji, s větším důrazem na každý pohyb.

Oběma rukama jí roztáhnu prdelku a začnu si hrát s její anální dírkou. Tohle jí vždycky rozpálí a mě taky.

Strčím jí prst do zadečku a zase zrychlím tempo. Cítím, jak se celá napíná, a vím, že už to nevydrží dlouho.

Nemůžu se ovládnout - exploduju, dávám jí všechno, co mám. Ale ještě nekončím. Můj chtíč je pořád silný jako moje péro a já chci, aby si to užila stejně intenzivně.

Do zadečku jí zasunu další prst a nechávám si na čas. Párkrát zajedu ven a pak ji pořádně přirazím, tak, jak to má ráda.

Už budu! vykřikne Karolína. Celá se chvěje, její tělo zachvacují křeče a její vzdechy se linou daleko za hranice altánku.

Orgasmus ji zcela pohltí a já sleduju, jak jí tělem proudí vlna za vlnou rozkoše.

Myslím, že jsme vyrovnaní, pronesu polohlasně a letmo ji políbím zezadu na krk. Chvíli ještě oba vydýcháváme tohle divoké dostaveníčko a vnímáme uspokojení, které se rozlévá našimi těly.

Musím říct, že tohle všechno mi bude chybět. Ona mi bude chybět.