Tento text navazuje na předchozí část.
přejít k prvnímu dílu

Pamatuji si, když jsem tohle místo navštívil poprvé. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Procházel jsem tři patra plná luxusu a zábavy a trvalo mi dobrých dvacet minut, než jsem vše prohlédl.

Apartmá mělo tři ložnice, wellness zónu s vířivkou, finskou saunou a odpočívárnou - i když si upřímně nedokážu představit, že by tady někdo skutečně odpočíval.

V zábavní zóně nechyběl kulečníkový stůl, bar a nějaké zařízení, jehož účel jsem úplně nepochopil. A vrchol? Velká terasa v posledním patře s venkovní vířivkou, grilem a nádherným výhledem.

Jednoduše řečeno, tohle místo bylo stvořeno pro divoké večírky, soukromé oslavy nebo ty nejromantičtější večery ve dvou... nebo ve třech. Na počtu tady zřejmě nikdy nezáleželo.

Týden utekl jako voda a já stále nemohl zapomenout na naše poslední setkání a na to, co řekla. Tohle je jen začátek. Chci si to pořádně užít.

Je pátek odpoledne.

Pokaždé jsme se společně setkávali až na místě, popřípadě v nějaké restauraci. Tentokrát to mám vymyšlené trochu jinak. Karolínu vyzvednu v hotelu a odtud společně vyrazíme na víkend. Souhlasila.

Byl nádherný slunečný den. Čekal jsem v lobby baru hotelu a Karolína zatím nikde.

Barman ke mně přistoupil: Dáte si něco, pane? Rychle jsem přejel očima nabídku a zarazil se.

Sakra. Mají tu moji oblíbenou láhev.

Blue of Mauritius, bez ledu, kývnul jsem souhlasně na barmana. Sklenička přistála přede mnou během pár vteřin. A přesně v ten moment se objevila Karolína.

Tak uvolněnou jsem ji snad nikdy neviděl.

Měla na sobě pestrobarevné letní šaty končící lehce pod koleny. Boty na klínku, které ji dělaly výrazně vyšší, a ten dekolt… nešlo od něj odtrhnout oči. Všiml jsem si, že barman měl stejný problém.

Ty jsi začal beze mě, ukázala na skleničku s rumem. V jejím tónu byla hravost.

Víš, že Ti to jen tak neprojde, dodala s úsměvem a políbila mě. Její rty chutnaly po malinách.

Vlastně nespěcháme. Kývl jsem na barmana, aby přinesl další skleničku. Ten s lehkým úsměvem přikývnul a začal nalévat.

Po chvíli jsme nasedli do auta, když v tom se Karolína zvedla a zamířila ke kufru. Něco jsem ti koupila, oznámila.

Z kufru vytáhla docela objemnou krabici. Byla to polaroidová kamera, ta, která snímek okamžitě vytiskne.

Co s tím máš v plánu, ty jedna? Smál jsem se, ale nemohl jsem jí nic vyčítat. Byla přesně taková, jakou jsem ji měl rád - nápaditá, hravá, trochu provokativní.

I já mám pro tebe dárek, začal jsem. Než jsem ale větu dokončil, Karolína mi skočila do řeči.

Chci ho vidět! Taky jsem ti svůj dárek ukázala, smála se.

Klást jí odpor nemá vůbec žádný smysl. Začal jsem hrabat v zavazadle a po chvilce vytáhl malou dárkovou tašku s krabičkou.

Co je to? zeptala se zvědavě Karolína.

To budeš muset zjistit sama. Její oči se okamžitě rozzářily zvědavostí, jako by právě objevovala skrytý poklad.

Opouštíme hotelové parkoviště a krabička už je otevřená. A pak kdo je tady skutečný zvrhlík? Culí se Karolína.

Za tu dobu, co se známe, jsem si všiml, že Karolína si opravdu užívá, když si hraju s jejím zadečkem. Překvapení rozhodně neskrývala. Hračka, která byla zabalená v tajemné krabičce s rudou stuhou byla pro tyhle hrátky naprosto perfektní. Možná trochu větší, než by se patřilo, ale věřím, že si s tím poradíme.

Karolína si ji pohledem přeměřuje, a i když řídím, cítím, jak se napětí v autě zvyšuje.

Myslíš, že se mi tam vej… ? zeptá se provokativně, ale větu nedokončí. Zadívá se na dárek znovu a dodá: Jsem z toho hrozně nadržená, chci ho vyzkoušet.

Než stačím cokoli říct, má už šaty vytažené a prsty si projíždí...

Vidíš? Za to můžeš Ty, ukazuje mi šťávičku na svých prstech. Zasměju se.

Jsem prostě zloduch. Myslím, že bys mě za to měla pěkně potrestat, mrknu na ni potutelně.

Na to si budeš muset počkat. Nejdřív udělám sebe. Posune se na konec sedadla, olízne si prsty a pomalu si je zasune do zadečku.

Bože, celé to pozoruju a cítím jak z toho tvrdnu. Mám takové napětí v kalhotech, že si je musím okamžitě rozepnout.

Karolína pomalu zasouvá prsty hlouběji a skleněné dildo má v puse. Co kdybych jí trochu pomohl? Řídit můžu přece jednou rukou.

Moje prsty přejíždějí po jejím těle sem a tam a Karolína začíná být docela slyšet. Přes plnou pusu však ne tak jako vždycky.

Už si to tam chci strčit, vzdychá Karolína, vytahuje dildo z pusy a zasouvá ho do zadečku.

Tohle bude rychlé - hlavně nenabourat. Párkrát ji plácnu po poštěváčku a pak do ní zasunu dva prsty, cítím jak pořád jezdí dildem v prdelce a její kundička se začíná pěkně stahovat

Už budu! křičí Karolína a její tělo zmítají křeče. Při posledním silném pohybu vytáhne dárek a užívá si pocit, který ji zaplavuje.

Prsty v ní ještě nechávám, než cítím, že se začíná uvolňovat. Párkrát ji ještě poškádlím, ale pak ji nechám vydechnout.

Leží téměř nahá na sedačce spolujezdce a já si říkám, že lépe jsme víkend začít nemohli.

Vzrušení začíná polevovat a chci si ho vrátit zpátky do kalhot. Ale vtom cítím její ruku.

Na to zapomeň. Já Ti ho schovat nedovolila. Ještě si s Tebou pohraju, pronese tiše.

V momentě ho mám zase tvrdýho a Karolína ho svými rty začíná divoce sát.

Hlavně se soustřeď na cestu, říkám si v duchu. Ale není třeba... Už to nejde vydržet a jak mi ho začne honit rukou, tak nemám šanci a vše, co mám jí vystříkám do pusy.

Nedlouho poté jsme dorazili na místo.

Pomalu se blížil večer a my si užívali jeden druhého. Leželi jsme na posteli, mazlili se a vychutnávali si každý okamžik.

Kde si dnes dáme véču? zeptal jsem se.

My nikam vyrážet nebudeme. Všechno přijde za námi, odvětila Karolína tajemně.

Její odpověď ve mně vyvolala víc otázek než odpovědí. Co tím myslela, že všechno přijde za námi?

Naštěstí jsem na odpověď nemusel čekat dlouho. Zazvonil zvonek a ve dveřích stáli dva muži - kuchař a číšník.

Obsluhovanou privátní večeři jsem ještě nezažil. S Karolínou jsme seděli na terase, užívali si výhled, když k nám přistoupil číšník a oznámil:

Za deset minut se bude podávat první chod.

Tu směsici dokonalých chutí nedokážu přesně popsat. Stručně řečeno - lepší pětichodové menu jsem nikdy neměl.

Zbytek večera probíhal poklidně, ale tušil jsem, že je to jen klid před bouří.